Vstupní dveře - nekonečný příběh

V tomto domě bydlím více než 15 let. A co si vzpomínám, problémy se vchodovými dveřmi se vinou jako červená nit celým tímto obdobím: nedovírání, zničené zámky, ukradená kování a brana, vydloubané mechanismy, poničená zárubně, zlomené klíče, záměrné blokovaní proti zavírání, rozbitá skla. Rekonstrukce vchodů před několika lety s sebou nesla naději, že se situace zlepší a dům bude přístupný jen pro domácí. Zlepšení sice nastalo, ale stav „konečně klídek“ nepřišel. A ačkoliv to nebylo nikdy jednoznačně prokázáno, do diverzích akcí se nejspíš tu a tam zapojili i domácí. Opakovaně odcizená kování s dlouhodobou přípravou na finální akci (jeden šroubek, druhý šroubek, dneska to mám!) nesla jisté stopy insiderů. Buďme ale optimisté a věřme, že dotyční už tu třeba  nebydlí, že už mají okováno a nebo že to nakonec byli přeci jen nějací hnusní cizáci.

Jenže ne jenom cizí faktor je ten, který zde komplikuje život. Jde ti o to, jak se ke dveřím chovají domácí. Většina sice celkem přiměřeně, ale někteří se s nimi moc nemazlí (možná jen když nemají svůj den). V souvislosti s tímto povídáním mám  na mysli zejména zadní dveře do České ulice. Ve druhém pololetí jsem udělali relativně velkou rekonstrukci s výměnou zámku. Samozamykací zámek patří k tomu nejlepšímu, co se dá pořídit, a přispívá i k pohodlí uživatelů, protože nikoho nenutí, aby vytahoval klíče a zamykal zevnitř. Už třetí den po rekonstrukci jsme museli dělat opravu značně zdeformovaného protiplechu – výsledek toho, jak se někdo snažil projít pouze za lehkého stisku kliky a nejspíš to přitom vzal příliš na plný plyn. Je pravda, že zámek má trochu jiné vlastnosti a k tomu, aby se odemkl, je nutné stisknout kliku až dolů a i na straně klíče je pootočení k otevření trochu delší.  Dobře zpočátku jistý nezvyk, lidi si zvyknou. Jenže další oprava protiplechu následovala někdy v prosinci. Vytržené šrouby. Že by průvanem? To asi ne. Dveře poté až do opravy naopak nezaklapávaly, protože zohýbaný protiplech bránil dovření.

Jak to chodí jsem na vlastní oči poznal jeden večer koncem ledna. Opět ohnutý protiplech, tak, že dveře nešly vůbec otevřít. Vypadalo to, jako by byly zamčené a nešly otevřít ani zvenku, ani zevnitř.  Co zbývalo, vydal jsem se tedy v podvečer spravovat. Za dobu, co jsem pendloval domů pro nářadí a pak ke dveřím zevnitř i zvenku, přišli zvenku  dva lidé. Nejdřív jeden: klap buch, dveře nic. Překvapení, po chvilce klap buch buch, tentokrát důrazně. Zase nic. Tak ještě jednou. Po třetím pokusu většině lidí nejspíš dojde, že třeba z nějakého důvodu JE zamčeno a nebo že tyto dveře zkrátka otevřít nejdou. Nic není ztraceno, dům má přeci ještě jedny dveře. Jenže ne – to přeci MUSÍ jít, to jsou dveře k MÉMU bytu a štvát mě nebudou a tak prásk prásk, to by bylo, aby to nešlo. „Nejde otevřít, běžte okolo“, zavolal jsem do chodby.  A tak nakonec šel. Možná jsem tím dveřím zachránil jejich dřevěný život. Druhý člověk, přicházející asi po 10 minutách, to měl podobné.  A tak jsem pak při šroubování pantů přemítal, zda je to ten drsný sever nebo co, že tu lidé jednají stylem „když něco nejde, vem to drsně a když to nejde drsně, vem to kladivem“. Udělali by to tak se svými bytovými dveřmi a nebo třeba se zamrzlými dveřmi svého auta? Jo, je to drsný sever a taky – lhostejnost. Když ty dveře rozbiju, moje nejsou, řešit nebudu a taky co - zasloužily si to, měly přece fungovat. Měl jsem na to přemýšlení čas, opravoval jsem to skoro hodinu. A mimochodem – nikdo předtím nezavolal, nenechal lísteček: porouchaly se dveře. Ne ne, to se přeci nějak vyřeší. Samo.

Co bude dál? Ten protiplech vyměníme, dáme tam silnější, atyp. JENŽE – když si pak někdo bude myslet, že se dveře neotevřely dost svižně a vezme to zase plnou parou, neodejde protiplech, ale rovnou zárubeň. Pak už to oprava zadara určitě nebude.
Končit se má pozitivně. Takže rada: nebuďte lhostejní. A buďte v klidu. Při vycházení myslete na to, že venku vás čeká nový den a při návratu na to, že se konečně po tom dni svalíte do lenošky a dáte nohy na stůl. Dveřmi projděte v pohodě a nebuďte na náš dům zlí. Třeba vám to pak oplatí.

Předseda výboru SPD